Máme prostor, ale mnohé z nás se staly muži v ženském těle. Mnohé z nás už vydělávají stejně nebo více než muži, máme často postavení srovnatelné s muži, ale za jakou cenu? Nemůžeme najít partnera, ze kterého bychom cítily sílu a respekt ochranitele, mnoho z nás ztratilo za cenu úspěchu ve světě mužů svoji základní ženskou schopnost počít, donosit a porodit přirozeně dítě! Odpojily jsme se od svého cyklu, přestaly jsme naslouchat našemu vrozenému daru - své intuici, ztratily jsme úctu ke zralému věku ženy a snažíme se vypadat nepřirozeně mladé, tajíme a oddalujeme menopauzu, protože se bojíme stáří a ztráty hodnoty pro naše partnery. Potlačujeme své pocity a snažíme se být racionální jako muži. Proto je mezi námi jen velmi málo zdravých žen. Většina žen je nemocných na těle nebo na duši - a často jsou to ženy, které na první pohled vypadají krásné a bezstarostné. Ztratily jsme za poslední 3 tis. let postupně svoji cenu, svoji přirozenou identitu.
Nikdo nám nemůže naši hodnotu dárkyně Života, tvůrkyně krásy, moudré rádkyně, intuitivní inspirátorky, přirozené léčitelky a správkyně hojnosti vrátit zpět, dokud ji samy v sobě znovu nenalezneme. Dokud v sobě znovu nenalezneme naši prapůvodní ženu, kterou jsme se narodily. Teprve pak, až poskládáme všechny ztracené části svého ženství a staneme se samy sebou, ŽENOU, uvědomíme si opět svoji CENU, HODNOTU. A budete žasnout, smát se i plakat nad tím, co uvidíte. Nad tím, čím jsme nyní, a čím jsme ve skutečnosti ve své hloubi, ve své podstatě. To, co si o sobě myslíme, to se nám zrcadlí zpět ve vztazích, v práci, v dením životě.
Miluj sebe a budeš milována ostatními.
Vnímej sebe a budeš vnímána okolím.
Věř sobě a bude ti důvěřováno.
Buď sama sebou a prožiješ naplněný život.
Život není jen krása a radost, ale také rány, smutek a chyby, ze kterých se učíme a posouváme se tak blíže k moudrosti života.
Světlo není lepší než Temnota. Jedno patří k druhému a obojí má zde na Zemi své místo a účel.
Teprve ve chvíli nejtemnější tmy, se rodí největší potřeba Světla a ono dostává svůj význam. A my si uvědomujeme sílu jeho Záře.
Najdi své poslání, které naplní tvé srdce pocitem smyslu-plnosti, jednoty a radosti.
Neboj se, dcero Země a Nebe a vykroč na svou Cestu.
Jak říká má učitelka Karaimi: jsou jen dvě cesty: cesta strachu a cesta lásky.
Cesta strachu vede k úpadku, bolesti a nemoci. Cesta lásky k rozkvětu, radosti, zdraví a moudrosti.
Rozhodly jsme se být celými ženami, najít své ztracené či potlačené části, znovu objevit své ženství a obnovit úctu k sobě a k ženám nejen pro sebe ale i pro ostatní ženy, pro své sestry, dcery, přítelkyně, ale i pro naše matky a babičky, které prožily svůj život v době, kdy byly ženy těžce zkoušeny a otročeny. Víme, že tím, že se probudíme my, uzdravujeme celou svou rodovou linii.
Vydaly jsme se směle, odhodlaně a s láskou cestou pravdy, cestou naslouchání Zemi, svému tělu, svému lůnu, přírodě a jejím živlům.
Rozhodly jsme se přijmout svoji divokost a nespoutanost, která je podstatou našeho ženství.
Rozhodly jsme se být opravdovými Ženami, aby naši muži vedle nás mohli být pravými Muži.
Jestli to cítíš alespoň někdy stejně, nejsi blázen! Je to tak správně. A nejsi sama! Je nás víc.
Jestli chceš, přidej se k nám a vydej se na dobrodružnou cestu ke své přirozenosti, síle a plnosti spolu s námi. Poslechni hlas svého srdce, volání svého lůna a najdeš nás. Čekáme na tebe u posvátného pramene, tančíc kolem ohně, v rituálním kruhu žen při iniciačním obřadu, u rozpálené pece se zadělaným těstem na chléb, za úplňku v lesích hovoříc se sestrou Lunu, na zahradě s rukama v záhonku, u stánku s ocem a zeleninou na trhu, v divadle, na koncertě, v parku... Hledej nás srdcem a najdeš nás. Každá cesta začíná jedním prostým krokem. A jak řekl Dalajláma: Svět zachrání žena ze Západu.
Doba žen přichází aneb mé psaní ženám
Další články blogera
Tato rubrika neobsahuje žádné články...
Další články z rubriky Ona
Iva Votočková
A co vy? Těšíte se na své digitální dvojče?

Jsme na prahu doby, kdy bude možné mít digitální dvojče, díky kterému nám umělá inteligence jasně nastíní, kudy se máme ubírat.
Janka Melišová
Naděje se rodívá, když už nám nic nezbývá

Ne každé zlato třpytívá se,ne každý kdo bloudí,je ztracený.Stáří, když silné je,neohýbá se.Mráz nespálí hluboké kořeny.Z popela oheň znovu vzplane, ze stínů do světla vzejdem,až zkují ostří polámané, nekorunovaný zase bude králem.
Kateřina Suchánková
Partnerství jako berlička?

„Potřebuju si najít normální vztah a ne takhle přespávat okolo...“ řekl a ukončil tím letmý románek se mnou. Aha. A já snad „nepotřebuju“ normální vztah?
Alice Barešová
Moudra z pohádky

Nikdy se nedívej lhostejně, když druhý trpí. I kdybys ho měl jen pohladit... říká babička z pohádky a mě napadá, jaký by svět byl, kdyby se tímhle všichni řídili.
Ivana Lance
Vrah, aneb jak jsem dostala za uši.

Se svoji mladší kolegyní jsme se dlouho domlouvaly, že si spolu zajdeme na večeři a popovídáme si o všem, co nás trápí. Domlouvaly jsme se dlouho, ale jednoho dne přišla opět rozzlobená na svého přítele a říkala,
Počet článků 4 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 483 |